Putování za Karlem Čapkem

Čtyři třídy VG se zúčastnily 14. října 2014 putování po stopách Karla Čapka. A jak se jim literární exkurze líbila? Posuďte sami.

 

V osm hodin ráno jsme se sešli s kamarády na Dolním nádraží. Důvodem našeho nevšedního setkání byl výlet po stopách Karla Čapka- významného českého spisovatele. Nejprve jsme navštívili zámek Chyše, kde Karel Čapek působil jako dvorní učitel. Karel se zde však necítil dobře, i když v zámku pobyl dlouhou dobu, pořád se cítil jako host. Součástí zámku je obrovská a velmi pečlivě udržovaná zahrada, na kterou byla v podzimním slunci radost pohledět. Bohužel jsme na posezení v zahradě neměli dost času. Spěchali jsme totiž do Strže na prohlídku Čapkova domu. Místo, kde se dům nachází, je odlehlé a proto velmi klidné. Bydlet na tak krásném místě, tak tam také trávím všechen čas jako Karel Čapek. Jelikož dům patřil Čapkovi, není divu, že ho obklopují záhonky, skalky a další zahradnické skvosty. Vždyť zahradničení bylo Karlovou celoživotní vášní. Ale zpět k domu. Dům je veliký, pro dvě osoby hotová vila. Dnes je většina místností využita jako mužem a památka nejen Karla Čapka „na scéně“. Čekala nás divadelní hra „Ze života hmyzu“ v Národním divadle, kde někteří z nás byli poprvé, což už sám o sobě byl zážitek. Hra se někomu líbila, někomu ne. Problémem bylo, že jsme úplně nepochopili děj. Ovšem obdivuhodné herecké výkony získali spousty kladné pozornosti. Výlet jsme si užili a myslím, že až si jeden z nás vytáhne u maturity Karla Čapka, nebude se přísedící nudit.

 

Po několika hodinách příjemně stráveného rozchodu jsme konečně vyšli vstříc Národnímu divadlu. Již při celkem dlouhém čekání na lístky a přešlapování v nepohodlných podpatcích se nám honily hlavami otázky. Jaké to asi bude? Jak dlouho to bude trvat? Budeme mít dost času na občerstvení? A některým z nás snad i „Na co že to jdeme?“. Konečně jsme vešli dovnitř a plni očekávání zaujali svá místa v hledišti. Myslím, že již bezprostředně po rozhrnutí opony všemi projela vlna mírného zděšení. A z té vlnky se postupně stalo tsunami a my všichni měli pocit, že to představení, které snad ani nemůžou myslet vážně, nikdy neskončí. Ty světlé chvilky, jako přestávka nebo scéna, kterou jsme náhodou pochopili, byly k nezaplacení. Ale abychom si pořád nestěžovali, ten skrytý význam, obraz společnosti, nám nakonec byl vysvětlen a my jsme konečně pochopili. Nebo si možná jen potřebujeme oprášit znalosti hmyzu. (Hoffmanová, Michovská - 3.A)