Hodnocení kurzu rychločtení žáky

David Hartman, 1.A

Kurz rychločtení aneb odrovnávací dvoudenní dobrovolná kúra vyplňující čas strávený ve škole. Nevím, jak se po tomto kurzu cítili moji drazí spolužáci, ale já jsem byl vyčerpaný jako již dlouho ne. Člověk by si řekl, že šest hodin strávených ve škole sezením a posloucháním výkladu milé paní je lehké, ale zdání často klame. Už jen díky tomu, že jsme prováděli dlouhá a obtížná cvičení na oči a mozek(paměť), což jsou dva nejzatěžovanější orgány v těle, byl kurz velmi náročný. Samozřejmě měl tento kurz i svá pozitiva. Myslím si, že ty daleko přesahují negativní prožitky. Zjistil jsem, že až do teď jsem vše kolem četby a práce s ní dělal takřka špatně. Naučil jsem se, jak při četbě správně držet tělo i text, který zrovna čtu, jak udržet koncentraci, což je v dnešním uspěchaném světě velký oříšek. Díky  různým metodám jsem zrychlil a také zefektivnil svou čtecí dovednost. Zpočátku to byl lítný boj se sebou samým. Snažil jsem se číst co nejrychleji, ale tím jakoby se mi v hlavě otevřela černá díra, která pohlcovala každičké slovo, které jsem přečetl tak, že jsem si z toho celého článku odnesl pouze název, začátek a konec textu. Kvůli nehasnoucí snaze jedné příjemné a vysoce vzdělané paní, budeme jí říkat paní učitelka, jsem se nejen já, ale i celá třída zlepšili natolik, že jsem tomu sami nemohli uvěřit. Myslím si, že když se na nás paní učitelka poprvé podívala, ani ona tomu nevěřila. Nevím, jakou mírou ovlivní tato čtecí technika moji budoucí činnost, ale doufám, že se celý obsah kurzu vryje do dlouhodobé paměti a ne do té krátkodobé stejně tak, jako látky z mých neoblíbených školních předmětů.

Nemělo by smysl vypisovat, čím vším jsme si za ty dva náročné dny prošli. Podstatné je to , jak moc jsme schopni si z toho vzít a následně použít. Dostalo se nám luxusu, že jsme nemuseli zaplatit ani korunu a já bych narad promarnil tuto šanci svou leností, a tak se rychločtení budu věnovat i nadále.