Gratulace

Milá školo,

do mého života zasahuješ už hodně dlouho. Někdy umíš být pěkně otravná a záludná. Avšak nemůžu říct, že vím, jak to mezi námi je. Nedokážu popsat své pocity. Je to trochu složitější. Je pravdou, že s tebou trávím dost času, jenže ne vždycky to chci já a ty řeči typu „jsi tady dobrovolně, nemusíš tady být“ řekni mým rodičům. Určitě to pochopí. Prostě náš vztah je dost složitý.

Musím uznat, že jsi mi toho dala dost. Překvapivě třeba vzdělání. I když ne všechny předměty mi přijdou důležité, ale pak se podívám na název mnou navštěvované  školy „První české gymnázium v Karlových Varech“ a dojde mi něco důležitého. Gymnázium, aha. Moje chyba.

                Poznal jsem také několik dobrých přátel. Hned se mi vybaví věta, kterou jsem oslovil svou kamarádku ze školky, když jsem ji po dlouhé době potkal. „Ty chodíš na gympl, jo?“ Taková hrozná blbost! Pochopitelně, že jsem věděl, že chodí na tuto školu. Byl jsem prostě překvapen a tohle mi vyklouzlo z úst. Doufám, že na to už zapomněla.

                Abych to nějak shrnul. Jsem rád, že jsem tě poznal a doufám, že potkám ještě další jako seš ty nebo lepší. Vím, že nejsi dokonalá a asi nikdy nebudeš, ale nepřestávej na tom pracovat. Nikdo neví, co bude dál.

PS. Kdyby fronty na školních obědech nebyly tak nehorázně dlouhé, bylo by to super, ale stejně si fajn.