Když je princ ještě malý...

Malý princ(Le Petit Prince- Antoine de Saint-Exupéry)

Není pohádka jako pohádka, není planeta jako planetka a není princ jako princ. Francouz Antoine de Saint-Exupéry napsal v roce 1943 pohádku jménem Malý princ, věnoval jí svému nejlepšímu příteli Léonu Werthovi.

Pohádku vypráví osamocený pilot, který se svým letadlem spadl na Saharskou poušť. Den po havárii ho v poušti, daleko od jakéhokoli obydlí probudí hlas malého chlapce. Chlapec mu neřekne své jméno a tak ho pilot sám pro sebe začne nazývat Malým princem.

Pak vypráví o planetce Malého prince, o tom jak ji opustil, vydal se na cestu a navštívil sedm dalších planet.  Poslední z nich byla Země. Na každé planetce před Zemí potkává Malý princ jednoho dospělého. Ať už je to král nebo opilec, žádný z dospělých lidí nemá pro Malého prince pochopení a Malý princ nenalézá radost v jejich číslech, domýšlivosti, moci, studu a snaze zapomenout, v jejich velkém vědění, ani povinnostech a jejich bezpodmínečném plnění.

Malý princ je sice pohádka, ale těžko ho můžeme považovat za pohádku pro děti. Celý příběh můžeme chápat jako metaforu lidských vlastností, lidského světa kolem nás, čí dospívání. Každý si ho vykládá trochu jinak.

Tuhle knížečku přečtete jediným dechem a ona vám ho vezme. Každému, kdo někdy přemýšlí o dětství a dospívání, kráse a marnivosti nebo přátelství a loučení, ji doporučuji.

Jakub Ficenec